Kurzy znakované češtiny již nabírají členy na 1 pol.2012 !!

Nadační fond POROZUMĚNÍ - jak je již z jeho názvu zřejmé, vyjadřuje především touhu pochopit problémy druhých. K tomu je však důležité mít možnost přistoupit k nim co nejblíže a snažit se je lépe poznat. Jako neúčinnější prostředek k tomu obvykle ...

Nadační fond POROZUMĚNÍ, jak je již z jeho názvu zřejmé, vyjadřuje především touhu pochopit problémy druhých. K tomu je však důležité mít možnost přistoupit k nim co nejblíže a snažit se je lépe poznat. Jako neúčinnější prostředek k tomu obvykle používáme řeč. Problém však nastává v komunikaci s neslyšícími. . .
I neslyšící mají svůj způsob dorozumívání a tím je znakovaná čeština spojená s odezíráním slov z úst. Protože si myslíme, že cesta k naučení tohoto jazyka je vzhledem k náročnosti běžně nabízených kurzů dosti složitá a pro většinu zájemců proto nezdolatelná, rozhodli jsme se Vám tuto cestu co nejvíce zjednodušit, zpříjemnit a znakovanou češtinu dostat co nejvíce mezi lidi.
Proto jsme se rozhodli sponzorovat kurzy znakované češtiny pro širokou veřejnost a pokrýt tak značnou část nákladů spojených s pronájmem prostor, financováním vyučujících lektorů, tiskem výukových materiálů apod. ze zdrojů Nadačního fondu. Tím pádem se otevírá ojedinělá možnost výuky znakované češtiny pro naprostou většinu zájemců a to pouze s jejich minimální spoluúčastí, která má pro studenty smysl spíše motivující.

!!! PŘIJÍMÁNÍ ZÁJEMCŮ DO KURZŮ ZNAKOVANÉ ČEŠTINY NA 1.pol. 2012 BYLO OPĚT ZAHÁJENO !!!

Těmito kurzy chceme zájemce, jenž se by se rádi s touto problematikou seznámili, uvést do počátků znakované češtiny a vzbudit v nich tak zájem o další rozšiřování svých znalostí. Tyto startovací kurzy jsou v porovnání s jinými snadno dostupné komukoliv a také nejsou tak časově náročné:

Začátek všech kurzů je v pondělí 05.03.2012 a poté kurzy následují vždy každé pondělí ve stejnou dobu, a to až do 18.06.2012. V tomto vánočním období budou zakončeny divadelním představením ve znakované češtině nastudovaném frekventanty těchto kurzů

Každý kurz znakované češtiny má dobu trvání 4 měsíce, což je 16 vyučovacích hodin, studenti budou rozděleny do dvou skupin na začátečníky a pokročilé (pořadí bude určeno později).

1. kurz bude od 18:00 do 18:55 hod.
2. kurz bude od 19:00 do 19:55 hod.

Kurzy se konají v těchto dnech: 05.03., 12.03., 19.03., 26.03., 02.04., 09.04., 16.04., 23.04., 30.04., 07.05., 14.05., 21.05., 28.05., 04.06., 11.06., 18.06.2012

Celý kurz stojí pouze 800,-Kč (50,-Kč/1hod.) a každá vyučovací hodina trvá vždy 55 min.

Maximální počet studentů při hodině bývá 10 osob.

Jeden kurz je pro pokročilé a jeden pro začátečníky (případně více).

Veškeré potřebné materiály k výuce znakované češtiny zajišťuje Nadační fond Porozumění a budou k dispozici v učebnách.

Místo výuky znakované češtiny je v prostorách DDM Karlínské Spektrum, Karlínské nám.7.

Kurzy jsou vyučovány slyšícími lektory s tím, že žáci se v průběhu kurzů setkávají i s neslyšícími, kteří na kurzy pravidelně docházejí. Díky těmto setkáním si mohou studenti správně osvojit vnímání tohoto způsobu dorozumívání.

Celoroční kurz (2 semestry) je v červnu zakončen zkouškou ze získaných znalostí a účastníkům je vystaven certifikát s ohodnocením jejich znalostí.

Ukončení přijetí přihlášek bude ukončeno 27.02.2012

!!! PŘIJÍMÁNÍ ZÁJEMCŮ DO KURZŮ ZNAKOVANÉ ČEŠTINY NA 1.pol. 2012 BYLO OPĚT ZAHÁJENO !!!

Kontaktujte nás a přihlašte se zasláním níže uvedeného formuláře do kurzů výuky znakované češtiny na náš email info@porozumeni.cz .

To je totiž teprve to pravé POROZUMĚNÍ.

Po absolvování několika lekcí znakované češtiny Vám zaručujeme, že si budete schopni s neslyšícími vyměnit pár základních vět.
Výuka je prováděna zábavnou formou, při které se jednotlivé znaky dobře zapamatují.
Důraz je kladen na opakování a příklady praktického použití.

V malém kruhu studentů bude naší snahou především vytvářet příjemnou a osobní atmosféru s chutí společně poznat jazyk, který je ve svém obsahu nevyčerpatelný a to díky osobitosti každého z nás.

V průběhu celého kurzu budete mít navíc možnost vyzkoušet si nově nabyté znalosti při setkáních přímo s neslyšícími, kdy se také budete moci dozvědět spoustu informací o životních nástrahách takto znevýhodněných lidí.

Jako vysvědčení dostane na závěr každý účastník potvrzení o úspěšném absolvování kurzu vystavené Nadačním fondem POROZUMĚNÍ v podobě „certifikátu“.
Největší odměnou nechť je Vám ale zjištění, že jste po absolvování kurzu 16-ti lekcí schopni sami vyjádřit některé své myšlenky znakovanou češtinou či porozumět něčemu z vyjádření takto znevýhodněných lidí.

Jistě jste se už někdy setkali s možností vyzkoušet si, jaké to je, být slepý. Zakryjí Vám oči a okamžitě se dostaví ten nepříjemný pocit ztráty orientace v prostoru. Ihned si uvědomíte, jak jsou v tu chvíli pro Vás důležité ruce a především hmat. Protože je ale člověk tak fantasticky zkonstruován, začne se tento smysl při větší intenzitě využívání postupně zdokonalovat a slepý člověk tím svůj hendikep dokáže částečně nahradit.

Jak jsou na tom ale neslyšící …!!! ???

Začne se jim také nějaký smysl při ztrátě sluchu zlepšovat ?

Když se zamyslíme nad první otázkou, může nás napadnout, že neslyšící by postupně sám od sebe mohl začít lépe odezírat.
Pokud ale neslyším už od narození nebo od útlého věku - jak bych ale mohl odezřít, co jsem nikdy neslyšel ?
Lidé, kteří se jako neslyšící narodili nebo ztratili sluch před vytvořením mluvené řeči, se nazývají prelingválně neslyšící.
Pokud člověk přijde o sluch v pozdějším věku (postlingválně neslyšící, ohluchlí), platí jedna věc:
Odezírání se po ztrátě sluchu nikdy samo nezlepší a tento um je nutné se teprve učit.
Je to talent, ve kterém může slyšící vynikat dokonce víc než neslyšící.
Samozřejmě, neslyšící budou pravděpodobně umět odezírat vždycky lépe než ten, kdo se s tím nikdy nesetkal. Co jiného jim nakonec zbývá.
Takže, pokud ztratíte sluch, budete se muset učit odezírat, ať na to máte talent nebo ne!
A pro šprýmaře - zrak se přitom rozhodně nezkvalitní !!!

Znamená ve skutečnosti hluchota či jiná vada sluchu natolik vážný problém, aby si o něm každý alespoň něco přečetl ?

Ke druhé otázce - je to opravdu vážný problém! A pokud nemáte právě teď čas se s ním seznámit, tak jej jen odložte a vraťte se k němu, prosím, ještě jednou.

Proč zaznívají výroky od slepých lidí, že hluchota musí být mnohem horší než jejich handicap a je hluchý zároveň i němý a když ano, tak proč?

Možná je výrok, že hluchota je těžší handicap než vada zraku, poněkud překvapivý a možná je to těžko pochopitelné také pro již zmiňovanou představivost. Když totiž zavřete oči, mnohé při tom pochopíte,když si ale ucpete uši, nepochopíte napoprvé nic. Nedá se to zdaleka srovnávat, ale představte si např., že se ocitnete někde v Tokiu a nerozumíte nikomu ani slovo a to se pak starejte o jídlo, práci, nocleh …
Jak to uděláte? Nesnažte se při tom mluvit, protože jako neslyšící mluvíte tak, že okamžitě vyvoláte dojem mentálně zaostalého a to bez ohledu na Vaše IQ. Zvláště pokud vůbec neslyšíte nebo máte těžkou ztrátu sluchu, a to už od narození nebo od raného věku, tak vlastně užíváte jazyk, který neznáte – který se pořád postupně učíte. Váš hlasem je výsledkem dlouhodobé logopedické péče. Nemáte kontrolu toho, jak mluvíte. Jako neslyšící lidé máte „zvláštní hlas“, zní jinak než u slyšících lidí... Každý neslyšící navíc mluví jinak. U někoho hlas jen „zvláštně zní“, někomu už je hůře rozumět, někdo vydává jen neartikulované zvuky... Bohužel je to však tak, že mluvený projev neslyšících lidí vyvolává často u slyšících lidí pochybnosti, jestli jsou neslyšící „normální“.

Jaká nevýhoda oproti slepému či vozíčkáři ! Ti totiž vzbuzují soucit, ale rozhodně už ne podezření „to je blázen, pojďme raději pryč“. Konečně myšlenka, že slepí jsou odděleni od věcí a hluší od lidí, se tak ukazuje jako skutečná a bolestně pravdivá. Toto tvrzení pro neslyšící určitě platí ve většinové slyšící společnosti.
Určitě budete souhlasit s tvrzením, že bez ohledu na to, jak třeba máte rádi svoje boty, fotky, nebo šperky, jsou Vám lidé, a o to víc ti blízcí, mnohem cennější. Ať je to Váš přítel, otec, babička, sestra, syn či matka…, ti všichni by pro Vás byli za jakousi zdí, která je jaksi vyděluje do úplně jiného světa.(Pokud ovšem nejsou také neslyšící, to je ale zase jiná vazba vztahu).

Je pravda, že, když se slyšícím rodičům narodí dítě se sluchovým postižením, zvláště těžkým sluchovým postižením, tak vznikne hodně komplikovaná situace – jak pro rodiče, tak pro dítě. Záleží ale na tom, jak se rodiče k celé věci postaví, jak budou ve výchově svého dítěte postupovat. Úplně nejdůležitější je, jestli rodiče své dítě přijmou takové, jaké je, jestli přijmou jeho hluchotu, to je výchozí bod – nějak se srovnat s celou situací a snažit se s dítětem navázat kontakt. Učit se znakový jazyk a s dítětem ho používat. Vytvořit si láskyplné pouto... Takhle to vypadá samozřejmé, ale hodně rodičů, ať z nedostatku informací nebo i vědomě se rozhodne znakový jazyk či znakovanou češtinu s dítětem nepoužívat a pak se někdy bohužel stane, že vztah mezi rodiči a dítětem nefunguje, jak má, protože nefunguje komunikace. Není to samozřejmé jen z tohoto důvodu, věc je složitější, ale na začátku je vždycky nepřijetí celé situace a od toho se pak vše odvíjí. Pak se dítě opravdu může cítit jako za zdí – ale jak říkáme záleží hodně na přístupu rodičů.
Je ale pravda, že úplně nejsvobodněji se bude neslyšící člověk vždycky cítit mezi dalšími neslyšícími.

Jakou pomoc poskytuje náš stát sluchově postiženým, nabízí nějakou pomoc státní a nestátní organizace?

Jistě, určitá podpora se objevuje - přichází např. jako příspěvek na úhradu tlumočníků, většinou však jen při nejnutnějších příležitostech. Existují také specializované školky a školy, ale kdo to má daleko, musí to řešit školou internátní. A představte si takového prvňáčka dlouhodobě mimo svůj domov. Tím v žádném případě nechci kritizovat dobře míněné snahy pokusů o nápravu stavu a je třeba říci, že se od dob totality většina podmínek podstatně zlepšila, ale chci jen zdůraznit, že mnoho problémů lidí s vadami sluchu i nadále trvá a jejich řešení je v nedohlednu.
Naštěstí existuje několik neziskových organizací, které se snaží postavení a podmínky lidí neslyšících i nedoslýchavých lidí zlepšit, jmenujme např. Asociaci organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (www.asnep.cz), Federaci rodičů a přátel sluchově postižených (www.frpsp.cz), Českou unii neslyšících (www.cun.cz), Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR (www.snncr.cz), Českou komoru tlumočníků znakového jazyka (www.cktzj.com), Labyrint Brno (www.labyrintbrno.cz) a další.
Více se o tom můžete dočíst také na stránkách www.neslysici.cz, www.ticho.cz, www.ruce.cz aj.

Kolik neslyšících můžeme potkat na ulici a jací jsou to vlastně lidé ?

Kolik je ve skutečnosti u nás sluchově postižených obyvatel a jací jsou to lidé ?
Je jich zhruba půl milionu, ale přesné statistiky v této oblasti bohužel neexistují.
Tohle číslo zahrnuje lidi neslyšící i nedoslýchavé – ty, kteří se se sluchovou vadou už narodili i ty, u kterých se sluchová vada projevila v pozdějším životě.

Ne všichni lidé jsou úplně neslyšící. Většina z toho půl milionu jsou lidé nedoslýchaví – a navíc ještě ti, kteří sluch ztratili s přibývajícím věkem, tzv. stařecká hluchota – ti zcela určitě nebudou používat znakový jazyk;
Prelingválně neslyšící, tedy ti, u nichž je nejvíce pravděpodobné, že budou používat znakový jazyk, je v celé skupině lidí se sluchovým postižením, úplně nejméně. A jak už jsme naznačili, ne všichni používají ve svém životě znakový jazyk – abychom to nějak stručně vysvětlili, většina dětí se sluchovým postižením (neslyšící i nedoslýchaví) se rodí slyšícím rodičům – a záleží hodně ne jejich volbě, jak budou vychovávat své dítě, jestli orálně nebo za podpory znaků nebo znakového jazyka, také je důležité jestli dítě dostane kochleární implantát nebo ne, do jaké školy chodí, koho potká, pro co se samo rozhodne – jestli se spíše cítí součástí slyšící nebo neslyšící společnosti. Je to opravdu trochu složitější problém.

Přesto jsou tito lidé veselí a dá se dokonce říci, že i šťastní. Uvědomují si, že jsou jiní, to rozhodně, ale tato výjimečnost je na druhou stranu staví do role schopných pozorovatelů a jsou např. schopni mnohem lépe postřehnout jindy neviditelné projevy ve svém okolí. Díky tomu vzniká i nejeden dobrý vtip na nás slyšící.
A jací ve skutečnosti jsou, opravdu nejlépe poznáte až při častějším kontaktu.

Prý existuje nějaká komunita Neslyšících – Neslyšících s velkým písmenem „N“. Co to znamená?

Neslyšící lidé tvoří skupinu lidí, které spojuje velmi silný pocit sounáležitosti. Proč tomu tak je? Je to tím, že spolu sdílejí společný jazyk – znakový jazyk. To je také to, co je odlišuje od většinové slyšící společnosti. V poslední době se o skupině neslyšících mluví jako o jazykové a kulturní menšině Neslyšících – Neslyšících s velkým písmenem „N“. Proč?
Komunita nebo společenství lidí neslyšících má své zvyky a tradice, jedinečný historický vývoj, jinou kulturu, trochu jiný pohled na svět... V jejím centru je právě svébytný jazyk, znakový jazyk. Různé organizace spolky neslyšících a nedoslýchavých pořádají kulturní, sportovní a jiné společenské akce, které mají dlouhou tradici, neslyšící lidé se často a rádi scházejí... atd.

Ne všichni lidé se sluchovým postižením jsou však Neslyšící s velkým písmenem „N“. Sluchová vada samotná toho totiž o člověku vypovídá jen málo. Populace lidí se sluchovým postižením zahrnuje různé skupiny lidí a ti se od sebe obvykle liší tím, pro jakou životní cestu nebo jinak, jaký způsob života se každý jednotlivý člověk rozhodl. Jsou někteří lidé nedoslýchaví, kteří dávají přednost komunikaci mluveným jazykem. Ti se pohybují ve společnosti mezi slyšícími lidmi. Jsou tu lidé později ohluchlí, kteří také dávají většinou přednost mluvenému jazyku. Takoví jsou ale i někteří těžce nedoslýchaví i neslyšící lidé. A na druhé straně jsou lidé neslyšící a nedoslýchaví, kteří používají znakový jazyk a identifikují s kulturní skupinou Neslyšících. To je věc osobního rozhodnutí.

Když to nějak shrneme, lidé Neslyšící s velkým písmenem „N“ jsou lidé s různým typem sluchového postižení, kteří komunikují znakovým jazykem a identifikují se se společenstvím Neslyšících a jeho aktivitami. A hlavně, nedívají se na sebe jako na lidi s handicapem. Jsou to lidé, kteří nemají problém s tím, že neslyší, nemyslí si o sobě, že jsou nějak „postižení“, prostě mají jen jiné potřeby a jiný způsob života, který z těchto jiných potřeb vychází.

Je znakový jazyk mezinárodní a umí ho všichni kdo mají vadu sluchu ? Domluvím se znakovým jazykem po celém světě ?

Naneštěstí ne. Je to tím, že znaky jsou závislé na odezírání z úst a když každá ústa hovoří jiným jazykem, liší se i znakový jazyk. Znakový jazyk není ujednocen ani v ČR, natož v celém světě.

Je pravda, že znakový jazyk není mezinárodní – každá země světa má svůj vlastní, národní, znakový jazyk. Vyplývá to z logiky celé věci, protože neslyšící bydlí daleko od sebe a neexistuje žádná telepatie nebo jiný způsob, jak by se mohli domluvit na tom, jak budou znaky vypadat. Vezměte si například neslyšícího Čecha a neslyšícího Japonce, jak ti by se mohli domluvit, když žijí od sebe tak daleko ? V každé zemi tedy mají jinak vypadající znaky. Znakové jazyky však fungují na stejných principech, využívají prostor, mimiku a tělo mluvčího, mohou se v nich najít stejně nebo hodně podobné gramatické prostředky – takže se dá říct, že jednotlivé znakové jazyky jsou si mnohem podobnější než jazyky mluvené. Říká se, že si jsou podobné asi tak jako jednotlivé jazyky slovanské – některé jsou si navzájem podobné více, některé méně.
My slyšící bychom se s naším českým znakovým jazykem asi s neslyšícím Japoncem těžko domluvili. Neslyšící Čech na tom ale bude v takovéto komunikaci mnohem lépe. Neslyšící totiž umí dokonale využít toho, co mají oba jazyky společné – a dokáží si na základní úrovni POROZUMĚT. A čím jsou spolu delší dobu, tím si rozumějí lépe.
Znakový jazyk tedy není mezinárodní proto, že se liší národní mluvené jazyky. Koneckonců např. v Americe i v Anglii se mluví anglicky – ale existují dva znakové jazyky pro tyto země: britský a americký znakový jazyk.

Existuje mezinárodní znakový systém – to ale není přirozený znakový jazyk, ale uměle vytvořený systém. Používá se např. na konferencích, kde jsou neslyšící z celého světa, nebo i když se sejdou neslyšící cizinci – ale není to na žádnou náročnou komunikaci.
Znakový jazyk se liší i v rámci jedné země, to je pravda. Liší se jednotlivé konkrétní znaky – ale většina znakové zásoby je stejná na celém území České republiky. Je to trochu něco na způsob nářečí – jen s tím rozdílem, že nikde nebyla a asi ani nikdy nebude oficiálně stanovena hlavní (spisovná) varianta znakového jazyka – od které by se ty ostatní odlišovali.

A konečně jaký postoj k tomuto tichému světu v čím dál víc rušném prostředí můžu mít právě já ?

Není obtížné naučit se znaky, které Vám pomohou porozumět světu neslyšících a který je součástí toho našeho.
Rozšiřte neslyšícím svět tím, že se naučíte znakový jazyk !!!
Tito lidé jsou do značné míry závislí na tom, co jim kdo přetlumočí. Přinášejte jim do jejich světa další a další informace, rozšiřte jim obzor a dělejte jim společnost, protože představa o tom, že si např. mohou cokoli a kdekoli přečíst je naprosto mylná !

Zejména pro prelingválně neslyšící lidi je totiž mimořádně náročné naučit se číst – učí se číst jazyk, který nemohou slyšet - a tak to někteří vzdají a o tom, že to neumí, oni sami neradi mluví. Na vině je velmi často chybně zvolený způsob výchovy a vzdělávání neslyšících dětí, který nerespektuje jejich potřeby – který do výchovy nezahrnuje znakový jazyk a volí ne úplně vhodné metody vzdělávání. Děti jsou například často vychovávány a vzdělávány za užití nevhodného komunikačního prostředku: mluveného jazyka, v lepším případě podporovaném znaky či ve směsici znakového jazyka a mluveného jazyka, tzv. znakované češtině. Tento způsob však není ideální a výsledkem je třeba i to, že neslyšící lidé mají problém se čtením.
Neslyšící je totiž mimořádně náročné naučit číst a tak to někteří vzdají a o tom, že to neumí, oni sami neradi mluví.

Dovedete si vůbec představit, jak obtížné musí být získávat informace o okolním světě a nemít možnost si nic poslechnout ?
Naučte třeba někoho říci hlásku "K" aniž ji při tom bude mít možnost slyšet, potom "D" a "O". Vysvětlete mu, že když se tyto malé obrázky seřadí vedle sebe, znamenají slovo „kdo“ a to že označuje osobu, na kterou se ptáme.
KDO ? KDO ? Znovu ! Já neslyším ! Neslyším ! KDO se bude učit ?

Na závěr...

Budete-li se chtít se znakovým jazykem či znakovanou češtinou blíže seznámit, záhy zjistíte, že nabídka kurzů je poměrně omezená a možná i prostřednictvím ceny a obtížně akceptovatelné intenzity, pro mnoho lidí částečně nedostupná.
Toto zjištění mnohé odrazuje a je to jeden z hlavních důvodů, proč je její znalost doposud takovou popelkou.

Rádi bychom, aby díky našemu nadačnímu fondu bylo vzdělání v této oblasti běžně dostupné komukoli a metody výuky navíc všestranně vycházely vstříc možnostem co nejširší skupiny zájemců.

Nebojte se toho, není to tak náročné, jak to na první pohled vypadá.

Každý, kdo by chtěl jen trochu poznat základy znakované češtiny, je tedy srdečně vítán.

NAUČTE SVÉ RUCE MLUVIT.

Prihlaska do kurzu vyuky znakove reci.doc [doc, 50.5kB]

Zakon o znakove reci.doc [doc, 53kB]

Diskuzní fórum K tomuto ještě nenapsal nikdo komentář. Buďte první!

Nový příspěvek

Mohlo by Vás také zajímat:

Benefiční představení studentů znakované češtiny - Dne 17.06.2008 proběhla za podpory **Divadelního studia Kámen** benefiční představení na podporu našich projektů. Jedno představení zahráli herci Divadla Kámen a o druhé se postarali studenti našich kurzů znakového jazyka.

Kochleární implantát - užitečné informace - Úplná ztráta sluchu patří zároveň se slepotou mezi nejzávažnější smyslová postižení. Ochuzuje postiženého o svět zvuků a prakticky jej vyřazuje ze sítě mezilidské komunikace. Tedy, alespoň pokud se jedná o komunikaci se slyšícími…

Přednáška k problematice neslyšících - Dne 29.01.2008 se v Karlínském Spektru konala v rámci pravidelných hodin výuky znakového jazyka, doplňující přednáška na téma: „Přiblížit se ke sluchově znevýhodněným lidem prostřednictvím jejich hlubšího poznání“.